Před 250 miliony lety vznikly z korálových útesů a dnes se tyto bílé skály sebevědomě tyčí do nebes.
Vznik:
Dolomity jsou součástí Východních Alp a vyznačují se zvláštními, světlými dolomitskými skálami. Z geografického hlediska se pojem vztahuje na pohraniční oblast tří italských provincií Jižního Tyrolska, Trentina a provincie Belluno.
Charakteristické skály Dolomit jsou tvořeny zkamenělými korálovými útesy z období třetihor (před 250 miliony lety). Útesy byly tvořeny organismy a usazeninami tropického moře Tethys.
Překrýváním jaderské a eurasijské desky byl vytlačen celý alpský prostor do výšky, čímž se z Dolomit staly hory. Zajímavé je rozdílné formování jednotlivých skalních útvarů. Masívy Schlern/Sciliar a Sella jsou tabulové hory, mezi nimiž se rozkládají náhorní plošiny jako např. Seiser Alm/Alpe di Siusi. Protikladem jsou naopak mohutné rozeklané masívy Drei Zinnen/Tre Cime di Lavaredo a Rosengarten/Catinaccio.
Základem jsou nerostné části, které jsou vulkanického původu. Lehce zvětrávají a tak vznikají trhliny a zaoblené roviny. Jediný v současnosti existující ledovec v Dolomitech je Marmolada v provincii Belluno.
Název:
Dolomity, stejně tak i dolomitské skály, získaly své pojmenování po francouzském geologovi Déodatovi de Dolomieu (1750 - 1801), který byl první kdo tyto skály popsal. Předtím byl rozšířen název "Monti pallidi" - "bledé hory". Původní hornina "Dolomit", který Dolomieu popsal, je uhličitan hořečnato-vápenatý, který je obsažen v různém množství obsažen v bílošedých horách Dolomit.
Obyvatelstvo:
V kdysi nepřístupných údolích Dolomit se dodnes udržela ladinština. Jedná se o rétorománský jazyk, který se rozvinul z lidové latiny. Před staletími byl široce rozšířen po celém území Alp, dnes se zde setkáte jen s malými rétorománskými ostrůvky (Dolomity, Graubünden).
Územím Dolomit probíhá kromě toho i jazyková hranice mezi němčinou a italštinou. V jihotyrolských údolích Gadertal/Val Badia a Gröden/Val Gardena se proto mluví všemi třemi jazyky.
Historie:
O vzniku hor a zvláštních přírodních úkazech, stejně jak o večerních červáncích Dolomitů při západu slunce, se šíří různé legendy. V legendách se objevují postavy jako měsíční princezny či trpasličí králové.
Přes Dolomity procházela v letech 1866 - 1918 rakousko-italská hranice. Oblasti Jižní Tyrolsko, Trentino, Buchenstein a Cortina patřily Rakousku. V průběhu 1.světové války (1915 - 1918), v níž byla Itálie na straně dohody, zde probíhala horská fronta. Na mnoha místech jsou stále stopy po válčení a naleznete zde i do skal vyhloubené štoly. Známý je vrchol Col di Lana, na němž došlo díky odstřelování k sesuvu.Dnes leží celé Dolomity na italském území, rozdělené do provincií Jižní Tyrolsko, Trentino a Belluno.
Historie alpinismu v Dolomitech začala v roce 1802 výstupem na Marmoladu, nejvyšší vrchol Dolomit (3.342 m.n.m.).V průběhu 19.století pokořili alpští průkopníci všechny důležité vrcholy , často za pomoci domácích horských vůdců. V roce 1867 byl otevřen Brennerský průsmyk, čímž byl pro cestující zjednodušen přístup do této oblasti. Nejdříve to byli pouze dobrodruzi, kteří objevovali neznámé, brzy je následovali zvědavci z celé Evropy, kteří zde navštěvovali bledé hory.